2.2. Příčiny homofobie

Správně porozumět, proč lidé zastávají homofobní postoje, nelze bez použití genderové perspektivy. Naše společnost je uspořádána na principu genderu, podle něhož jsou všichni lidé rozděleni na ženy a muže, a dále také většina věcí, barev, sociálních sfér, aktivit, zájmů, hodnot atd. je spojována s ženami a femininitou nebo s muži a maskulinitou. Toto dělení stojí na předpokladu, že ženy a muži se zásadně biologicky liší, což se týká nejen jejich těl, ale také schopností a vlastností. Tak se například říká, že ženy mají „od přírody“ větší empatii, více se orientují na děti, neumí číst v mapách, nejsou zdatné na techniku atd., zatímco muži jsou „od přírody“ racionálnější, technicky zdatnější, mají větší nadhled, nedokáží se věnovat několika aktivitám současně, nemají tak hluboký sociální cit atd.

Zkušenosti z reálného života i vědecké poznatky však ukazují, že rozdíly mezi ženami a muži nemohou být založeny výhradně na biologii. Pokud by byly, pak nelze vysvětlit, proč existuje tolik různých typů žen a mužů, kteří nemají charakteristiky předpokládané u žen a mužů, ani proč se představy o tom, jaké mají být ženy a muži, liší napříč různými kulturami a historickými obdobími. Téměř vše, co je v naší společnosti spojováno s ženami, je v některých jiných společnostech přisuzováno mužům a naopak¹⁰. Z toho vyplývá, že vedle biologických rozdílů evidentně existují rozdíly vytvářené sociálně, které jsou stejně či více důležité než rozdíly dané biologicky.

Protože jsou však rozdíly mezi ženami a muži obvykle považovány za přirozené, univerzální a samozřejmé, většina lidí je akceptuje – řídí se jimi ve vlastním chování a také v očekávání a komunikaci s ostatními lidmi. Předpokládané rozdíly mezi ženami a muži (femininitou a maskulinitou) se tak staly základem pro fungování celé společnosti – gender je klíčový princip na úrovni jednotlivých osob, mezilidských vztahů i celých sociálních struktur a institucí¹¹.

Genderový řád v naší společnosti stojí na dichotomii a komplementaritě – předpokládá se, že téměř vše můžeme rozdělit na dvě skupiny (ženy/ženské a muže/mužské) a ty se vzájemně doplňují, čímž vytvářejí ideální celek¹². Například s muži spojovaný rozum a s ženami spojovaný cit vytvoří dohromady ustálenou ideální dvojici „rozum a cit“. V představě o vzájemném doplňování žen a mužů je důležitý aspekt sexuality. Je-li ideální komplementarita žen a mužů, je také ideální heterosexualita¹³. Jakékoliv jiné sexuální projevy jsou považovány za odchylku.

Jak hluboce je heterosexualita považována za normu, ukazuje například výrok politika Marka Bendy, který v rozhovoru pro Lidové noviny (14. 11. 2009, str. 28) kritizoval politicky korektní jazyk a stěžoval si, že dnes už nelze říct: „…je normální být heterosexuálem, zatímco být homosexuálem – abych teď použil korektní výraz – je výjimkou…“ Za povšimnutí stojí obrat „abych teď použil korektní výraz“. Jaký jiný výraz by asi politik použil, kdyby se nepodřizoval tlaku na slušné vyjadřování?

Obecně platí, že odchylky vyvolávají pochybnosti a nedůvěru, v horším případě i pocit ohrožení a strach. V minulosti byla homosexualita považována za ďábelské zlo a za nemoc. Dnes už tomu tak není, nicméně ve společnosti stále panují některé předsudky týkající se homosexuálních, bisexuálních a transsexuálních lidí¹⁴. Jejich odstranění je obtížné právě proto, že vyrůstají z genderového řádu a jsou součástí genderových stereotypů, které určují, jaké by měly být „správné ženy“ a jací „správní muži“, včetně jejich heterosexuálního chování. Pokud se konkrétní ženy a muži genderovým rolím vymykají, mohou být vystaveni posměchu, odmítání a ubližování¹⁵.

Ve vztahu k genderovým stereotypům tak můžeme rozlišovat dvě formy homofobie, které mají odlišné příčiny:

• negativní postoje vůči lidem, kteří projevili svoji homosexualitu, bisexualitu či transsexualitu,
• negativní postoje vůči lidem, kteří se odlišují svým vzhledem či chováním od tradičních představ o „správných ženách“ a „správných mužích“, a jsou proto považováni za homosexuální a označováni za gaye a lesby.

V prvním případě je příčinou negativních postojů sexuální orientace a sexuální chování: Nesnáším ho, protože je teplej. V druhém případě se nálepka homosexuality používá jako prostředek projevení negativních postojů k člověku, který je celkově jiný: Ona je divná, nezajímá se o oblečení ani o kluky. Je to lesba. Oba případy nicméně mají společné znevažování jiných než heterosexuálních lidí.

10. Například v naší společnosti se předpokládá, že ženy jsou „od přírody“ více než muži zaměřeny na svůj vzhled a snaží se zdobit, aby působily atraktivně. V současné době však jsme svědky toho, jak se proměňuje vztah mužů k úpravě svého zevnějšku (stále více mužů používá kosmetiku a různými způsoby se zkrášluje v míře, která by byla ještě před nedávnem společensky nepřijatelná). Kulturně-antropologické výzkumy také nabízejí nesčetně důkazů z jiných společností, kde se zdobení a snaha o fyzickou atraktivitu nepojí jen či především s ženami, ale naopak je to doména mužů (např. kmen Čambuli). Z těchto rozdílů logicky vyplývá, že se nemůže jednat o biologicky danou odlišnost mezi ženami a muži, neboť ta by musela být univerzální napříč všemi kulturami a historickými obdobími.
11. Kimmel, 2000.
12. Tato dichotomie je také sociálním konstruktem, neboť existují společnosti, kde se rozlišují tři pohlavní kategorie. (Renzetti, Curran, 2003).
13. Genderový řád je heteronormativní – heterosexualita je normou.
14. V psychologii existují různá vysvětlení homofobie: 1 – podle psychoanalýzy je silná homofobie (zvláště u mužů – důsledkem kastrační úzkosti, která způsobuje permanentní strach, že je ostatní muži mohou připravit o penis, respektive o sociální postavení; 2 – sociální skupiny mají přirozenou tendenci vymezovat se vůči jiným skupinám; 3 – lidé mají tendenci zvyšovat své postavení v sociálním žebříčku využíváním všech dostupných možností; 4 – lidé se mohou projevovat homofobně v zájmu potlačení své nejistoty o vlastní sexualitě, která nemusí odpovídat dominantní heterosexualitě atd. Další vysvětlení můžeme najít v sociologii či kulturní antropologii. Šířka teoretických uchopení i výzkumných důkazů ukazuje, že genderový řád a s ním související homofobie je velice složité téma.
15. Například představa „správné ženy“ zahrnuje péči o femininní vzhled a práci na tom, aby žena působila pro muže atraktivně. Z toho pak vyplývá stereotypní představa o lesbických ženách, které jsou považovány za „mužatky“ působící drsným dojmem, jež se nelíčí, nenosí typické dámské oblečení, jako jsou sukně a boty na podpatku, nevyhledávají kontakt s muži atd. Tyto charakteristiky přitom odpovídají jen menší části lesbických žen, nicméně vykazuje-li jakákoliv žena takový vzhled a chování, začne být za lesbu považována. V důsledku genderového řádu, který upřednostňuje heterosexualitu, má označení za lesbu negativní konotace. Dívky působící nedostatečně femininním dojmem proto mohou být vystaveny znevažování, posměchu či přímo šikaně, a to aniž by byly homosexuální. Stejným způsobem to funguje v případě chlapců.