2.3. Homofobie ve škole

Homofobní předsudky a genderové stereotypy jsou v naší společnosti hluboce zakořeněné a široce sdílené. Logicky proto pronikají i do prostředí školy. Pokud se jim škola chce bránit, musí se o to aktivně snažit. Jak lze postupovat, naznačuje kapitola 4.

Zmíněné představy se projevují v různých oblastech školního života. Nacházíme je v prostředí žákovských kolektivů, učitelských kolektivů, ve vztazích vyučujících k žákům/ žákyním i ve vztazích studujících k učitelům/učitelkám. V této publikaci věnujeme hlavní pozornost prvnímu jmenovanému, tj. vztahům mezi dívkami a chlapci ve třídách. Tyto vztahy se vytváří a jsou ovlivňovány dalšími prvky školního života, které můžeme rozdělit na formální a neformální kurikulum.

V rámci formálního kurikula by homofobní předsudky a genderové stereotypy místo mít neměly, neboť rámcové vzdělávací programy zdůrazňují respekt vůči všem lidem¹⁶. K jeho rozvíjení slouží jak konkrétní informace, které ukazují nesprávnost genderových stereotypů a homofobních předsudků, tak i přímé ovlivňování žákovských postojů. Bohužel však dosud stále existuje jen málo materiálů, které by vyučujícím různých předmětů pomáhaly takto zaměřenou výuku realizovat¹⁷.

Vedle samotné výuky je důležité také neformální kurikulum, tj. klima v pedagogickém sboru, vztahy mezi vyučujícími a studujícími, vztahy v žákovských kolektivech, celková atmosféra školy, zobrazování žen a mužů v učebních materiálech¹⁸ atd. Způsob fungování školy může existenci genderových stereotypů a homofobních předsudků umožňovat či dokonce podporovat (v případech, kdy vyučující přecházejí homofobní poznámky nebo obrázky, které kolují v žákovském kolektivu), nebo jim naopak může bránit, protože je ukazuje jako něco nepatřičného a netolerovatelného.

Častým názorem přitom je, že sexualita je téma sexuální, občanské či rodinné výchovy¹⁹ a v ostatních předmětech se jí lze vyhýbat, a to i v případech, kdy žáci/žákyně otázku na ni vznesou. Sexuální problematika je náročné téma pro výuku, protože více než u jiných témat zde platí, že si učitelé/učitelky musí osobnostně (nejen oborově) věřit a musí překonat stud, který se v naší kultuře k sexualitě váže.

Pokud škola disponuje kvalitní sexuální výchovou, která má své přesahy i do dalších předmětů, jistě bude výskyt homofobie mezi studujícími velmi malý. Platí, že čím méně děti o sexualitě a sexuálních orientacích vědí, čím více toto téma považují za společenské tabu, tím spíše vnímají všechny odchylky od heterosexuality jako „nenormální“. Nedostatek seriózních informací je podhoubím pro homofobní předsudky.

Častým předpokladem je, že sexuální výchova by měla nastoupit až v období dospívání, které vede k zájmu o vlastní sexualitu. Děti se však zajímají o sexualitu podstatně dříve (ovšem jejich motivace bývají jiné), na což by vyučující měli být připraveni. Současné pedagogické dokumenty sice stanovují, že by se děti měly seznamovat s tématy týkajícími se sexuální výchovy již na prvním stupni základní školy, nicméně situace ve výuce bývá často odlišná.

V dětství žáci/žákyně reagují na okolí, které ukazuje sexualitu jako důležité, avšak tajemné a tabuizované téma. Děti vidí, že sexualita souvisí s rozdělováním lidí na ženy a muže, což odpovídá i jejich osobní zkušenosti. Škola i celé široké zázemí vede děti k tomu, že dívky a chlapci jsou dvě různé skupiny, které nemají mnoho společného a jejichž společné kontakty by měly být potenciálně partnerské a sexuální. Tak například už menší děti operují se zamilovaností spíše než s kamarádstvím, pokud se jedná o vztahy mezi kluky a holkami. Dochází tak k tomu, že vztahy mezi dívkami a chlapci se sexualizují ještě dávno před tím, než děti skutečně začnou sexuálně žít²⁰. S tím se následně pojí ideál „správné holky“ a „správného kluka“, jehož součástí je zaměření na opačné pohlaví. Už u menších dětí to vede k tomu, že méně femininní dívky a méně maskulinní chlapci mohou v kolektivu mít nelehké postavení a že v celé skupině existují zárodky homofobie.

Spolu s dospíváním se začíná sexualita objevovat nejen jako faktor ovlivňující vrstevnické vztahy, ale také jako osobní téma. Dospívající začínají pociťovat sexuální touhy, snaží se rozumět svým pocitům i potřebám a budují si svoji identitu. Zároveň roste jejich tendence být vrstevníky přijímáni. Patřit do vrstevnické skupiny ale vyžaduje být v očích ostatních „normální“. Protože je sexualita pro většinu dospívajících důležité téma, jsou kritéria „normality“ hodně svázána právě s ní. Snadno se stane, že dospívající, kteří zvažují či si již uvědomili svoji homosexualitu, se mohou cítit v kolektivu nepříjemně. To je buď vede k tomu, že se obávají projevit, nebo, pokud prošli comingoutem²¹, mohou být kolektivem odmítáni a vystaveni otevřené homofobii.

16. V RVP pro základní vzdělávání i pro gymnaziální vzdělávání se jedná zejména o vzdělávací oblasti Člověk a zdraví a Člověk a společnost. Důležitá jsou také průřezová témata, především Osobnostní a sociální výchova.
17. Některé prakticky orientované materiály pro školy vydaly organizace Nesehnutí, Otevřená společnost, Stud, Gender Studies, Nora aj. Odkazy na jejich webové stránky obsahuje kapitola 4.
18. Většina současných učebnic je genderově stereotypních a heteronormativních, neboť zobrazují ženy a muže pouze v souladu s tradiční představou o femininitě a maskulinitě (např. výhradně ženy pečující o rodinu, muže pracující mimo rodinu – a v heterosexuálních vztazích). Jen výjimečně učebnice ukazují ženy a muže v homosexuálních vztazích. Nejedná se přitom pouze o učebnice občanské výchovy či rodinné výchovy, ale o učebnice ke všem ostatním předmětům, které využívají doprovodné ilustrace či výkladové a procvičovací příklady. V této oblasti by mohla nastat změna, neboť v současnosti se při udělování schvalovacích doložek k učebnicím posuzuje, zda učebnice neobsahuje genderové stereotypy. Podrobnější informace na www.msmt.cz/vzdelavani/pomucka-pri-posuzovani-genderove-korektnosti-ucebnic-1.
19. V RVP ZV a RVP G se jedná především o vzdělávací oblast Člověk a zdraví.
20. Janošová, 2008; Pražská skupina školní etnografie, 2005.
21. Pojmem comingout se označuje proces postupného hledání a uvědomování vlastní sexuality, který vyvrcholí tím, že si člověk svou sexuální orientaci pojmenuje (tím ji do značné míry přijme a sdělí ji svému nejbližšímu okolí. Zajímavé informace (včetně příběhů konkrétních osob obsahují webové stránky týkající se homosexuality či transsexuality, např. www.004.cz, www.stud.cz, www.translide.cz aj. Širší výčet webů je uveden v kapitole 4, seznam dostupné literatury je uveden v závěru publikace. Pro vyučující bývá užitečné se s takovými webovými stránkami seznámit a případně z nich některé údaje využít ve výuce (vždy je ovšem třeba zvážit složení a atmosféru kolektivu).