3.2. Kdo a proč se homofobní šikany dopouští

Popsat typy lidí, kteří páchají homofobní obtěžování a šikanu, je obtížné, neboť jsou velmi různorodí. Společné mají předsudky vůči všem jiným než heterosexuálním lidem a názor, že takoví lidé jsou méně hodnotní. Proto se vůči nim cítí v převaze a prostřednictvím obtěžování chtějí tuto převahu dát najevo a dále zvýšit.

Ovšem ne vždy je problematické chování vůči ne-heterosexuálním lidem homofobní a měli bychom jej považovat za obtěžování a šikanu. V některých případech se jedná o projev osobní nejistoty, s níž sexualita v životě dospívajících souvisí. V jiných jde o nejistotu celé skupiny, jaké místo by měla mít sexualita při utváření vztahů a určování míry prestiže sociálního postavení jednotlivých dívek a chlapců.

Když se dospívající setkají poprvé s homosexuálními, bisexuálními či transsexuálními lidmi, může to v nich vzbudit překvapení a rozpaky. V jejich důsledku se pak mohou setkání s těmito lidmi stranit, avšak ne proto, že by k nim cítili averzi, ale kvůli vlastním pochybnostem. Takové chování má samozřejmě také negativní dopady a nelze jej akceptovat, ale protože nevyplývá přímo z homofobie, je snazší žáky/žákyně prostřednictvím kvalitní výuky dovést k jeho změně.

Rozhovor s dívkami v šestém ročníku ZŠ, zda znají nějaké gaye či lesby: „Já jsem viděla dvě holky, co se líbaly. Jeli jsme zrovna s mámou v metru a ony seděly proti nám. Mně to jako nevadí, když spolu chodí holky nebo kluci. Ale bylo mi to takový divný se na ně koukat, aby si nemyslely, že je očumuju. Tak jsem se dívala jinam. Ale třeba si pak myslely, že se na ně nekoukám, protože mi je z nich zle.“

V případech otevřeného homofobního obtěžování a šikany, jejichž projevy byly popsány v předcházející části, je situace odlišná. Důvodem takového chování jsou homofobní předsudky, které nesou přesvědčení, že lidé s jinou než heterosexuální orientací jsou špatní. To ospravedlňuje následné ústrky vůči těmto lidem. Vedle homofobních předsudků může mít šikana i další příčiny²⁶:

• Člověk, který obtěžuje, se setkal v minulosti nebo v jiném prostředí s obtěžováním. Mohla to být natolik traumatická zkušenost, že snížila jeho sebevědomí, a on nyní využívá příležitost ponížení vrátit někomu jinému.
• Člověk, který obtěžuje, se cítí nejistý ohledně vlastní sexuality. Odmítá však přijmout, že by mohl být homosexuální, bisexuální či transsexuální. Šikana druhých je pak formou sebepřesvědčování a kompenzace.
• Člověk, který je svědkem šikany v kolektivu, se může přidat kvůli obavě, že pokud by se zastával obtěžovaného spolužáka či spolužačky, bude sám nařčen z homosexuality.

V rozhovoru se žákem sedmé třídy o vztazích v kolektivu zaznělo: „Kluci Pavlovi říkají, že je teplouš. Já mu tak ale neříkám. Přijde mi, že mu to asi vadí. Jenže oni to tak úplně nemyslí, je to spíš sranda, možná… Já se s Pavlem dlouho znám, my jsme spolu chodili už na dřívější školu. Je celkem fajn, mně nevadí. Ale klukům jo. No, kdybych se ho ale zastal, tak si začnou dělat srandu i ze mě. To nechci. Už takhle mají občas kecy, že spolu jezdíme stejným autobusem ze školy. Pak by určitě začali říkat, že jsme jako hrdličky. Už to vidím…“

Homofobní předsudky jsou silnější mezi muži než mezi ženami. Důvodem je genderový řád, který přisuzuje mužům významnější úlohu, a proto nedodržení představ o „správných mužích“ je z hlediska společnosti i jednotlivců více ohrožující než v případě žen²⁷.

Z větší části tedy nacházíme homofobní obtěžování mezi chlapci. Podle výzkumu společnosti Člověk v tísni z roku 2007 zastávalo 72 % chlapců na středních školách negativní postoj vůči gayům, zatímco mezi dívkami to bylo „jen“ 24 %.²⁸ Homofobie mezi muži je hlubší a chlapecké kolektivy se tak stávají z hlediska obtěžování či vylučování ne-heterosexuálních členů rizikovější. To však neznamená, že by se dívky homofobního obtěžování nedopouštěly. Spíše než odmítání druhých kvůli sexuální orientaci však u nich nacházíme odmítání kvůli nedostatečně maskulinnímu a femininnímu vzhledu a chování spolužaček/spolužáků.

K homofobnímu obtěžování dochází nejčastěji ve vztazích mezi studujícími, tzn. že původcem je žák/žákyně. Můžeme se však setkat i s případy, kdy homofobními předsudky trpí vyučující a uplatňuje je buď vůči studujícím, nebo vůči jiným vyučujícím. Dalším případem může být, že homofobní předsudky používají studující ve vztahu ke svým učitelům a učitelkám, kteří nejsou heterosexuální. Takové případy mají podobný původ a lze při setkání s nimi použít víceméně stejný přístup jako vůči homofobii mezi studujícími. Podle zahraničních zkušeností je navíc takových případů méně než obtěžování mezi studujícími. Proto se jim v této publikaci nevěnujeme podrobněji.

Homofobního obtěžování a šikany se dopouštějí žáci/žákyně se silnými předsudky vůči lidem s jiným než heterosexuálním zaměřením a chováním. Předsudky je vedou k přesvědčení, že homosexuální, bisexuální a transsexuální lidé jsou méně hodnotní a že je ohrožují. V některých případech může být důvodem i vlastní negativní zkušenost s obtěžováním, pochybnost o vlastní sexualitě nebo obava z označení za gaye/lesbu. V některých případech nemusí být chování vyvolávající nepříjemné pocity u studujících, kterým je adresováno, vedeno snahou druhým ublížit, nýbrž může být důsledkem rozpaků a vlastní nejistoty. I takovému chování by se však vyučující měli věnovat.

26. Homophobic Bullying, 2007.
27. Ze sociologického hlediska je důvodem genderový řád, který problematizuje a zviditelňuje homosexualitu mužů více než homosexualitu žen. Na muže jsou kladeny vyšší nároky na to, aby byli „správnými“ muži a muži se navzájem kontrolují, aby z této představy nevybočili. Mužům je také v naší společnosti obvykle přisuzována disciplinující role a je u nich více tolerována agresivita vůči jiným. Ženy nemají z hlediska genderového řádu tak důležité postavení a není jim přisuzována sexuálně aktivní role. Ženská homosexualita se často bagatelizuje tím, že se považuje za dočasnou („ještě nepotkala toho pravého“) a dokonce se erotizuje (např. reklama na Fernet „Ať si holky dělají, co chtějí.“). Ženská homosexualita tak celkově méně ohrožuje genderový řád společnosti. (Connell, 1995) Ovšem z psychologického hlediska může být hledání a vyrovnávání se s vlastní sexuální orientací pro jednotlivé ženy a muže různě náročné. Neplatí tedy, že pro homosexuální ženy by se jednalo vždy o méně náročný proces.
28. www.clovekvtisni.cz