|
Cíl: Pomocí motivačního příběhu se vžít do situace homosexuálně orientovaného jedince a zkusit řešit problém jeho očima
Časová náročnost: cca 15 minut
Od kolika let je aplikace vhodná: v nejvyšších třídách základní školy a na střední škole
Instrukce k realizaci: Studentům přečteme motivační příběh a necháme je (samostatně, ve dvojicích či ve skupince) vymyslet, jak by měl hlavní hrdina postupovat a svůj problém vyřešit. Co mu poradit, aby nemusel udělat nic, zač by se pak musel stydět. Podporujeme originální nápady.
Následná práce se skupinou: Diskuze přináší hlavní efekt techniky. Rozborem jednotlivých nápadů můžeme dojít k poznání, jak obtížné to mají homosexuální jedinci ve svém životě. Dalším výstupem může být, že podobnou situaci už někdo zažil (třeba v kontaktu chlapec – dívka). Jak tehdy postupoval, když se chtěl s dívkou sejít? Jaké byly jeho nejistoty?
Doporučené otázky při rozboru: Jaké city Zdeněk prožíval? Mají to gayové a lesby obtížné při vyjadřovaní svých citů? Proč nemusí heterosexuálové vymýšlet různé originální nápady, jak se sejít s někým milovaným? Jsou naše doporučení etická? Co z toho prožívají i heterosexuální chlapci a dívky a co je specifické pro gaye a lesby?
Případná rizika spojená s aplikací: Technika nemá vážnější úskalí, případné odlehčování smíchem mívá jasné důvody. „Cizí“ příběh dostatečně zachovává anonymitu a bezpečí. Rušivě může působit, pokud si studenti najdou nějaké neetické řešení a budou na něm trvat. Dobrému výsledku může významně napomoci, pokud se skutečně podaří vytvořit atmosféru změněné „normality“.
Motivační příběh
Píše se rok 2085. Vše je trochu jiné, než jak jsme to znali my. Nyní se spolu seznamují, žijí, žení se a vdávají vždy dvě dívky nebo dva kluci. Tak vidíte po ulicích dvojice mladých lidí stejného pohlaví, jak se drží za ruce a procházejí se po městě. Trvá to již desítky let, tak je to normální. I odborníci přišli na to, že jsou lidé daleko šťastnější než před mnoha lety. Dva kluci-sportovci si spolu skvěle rozumí, dvě dívky, co rády nakupují, se také dobře shodnou. Nikomu se to nezdá divné. „Staré časy“ si už nikdo nepamatuje. Takhle je to nyní běžné.
Marek a Zdeněk spolu žijí již dlouho. Marek je architekt a má svou vlastní firmu. Dbá na své zdraví, denně posiluje, dopřává si čas na sport. Zdeněk, lékař, je o dva roky starší a je větší lenoch, raději sáhne po knížce či filmu, rád se dobře nají. Občas se kvůli tomu s Markem hádají.
I tenhle večer byl Zdeňkův nápad. Vybral vynikající restauraci a na večer zamluvil stůl. Už dlouho si nikam nevyšli. Těšili se oba. Hezky se oblékli a slušelo jim to. Na stole hořely svíčky a hrála příjemná hudba, číšník byl pozorný a nabízel speciality dne. I Marek se zřejmě cítil dobře, nešetřil úsměvy, občas Zdeňkovi pohladil ruku. Mluvili o příští dovolené.
Skvělý večer. Jídlo bylo znamenité a nálada úchvatná. Zdeněk sledoval svého Marka, když tu se stalo něco, na co rozhodně nebyl připraven. Od dveří se k vedlejšímu stolu blížila dívka. Čekala na ni její přítelkyně. Smály se na sebe. Zdeněk té situaci vůbec nerozuměl. Co se to v něm děje? Sleduje ladné křivky dívčího těla, chůzi na vysokých podpatcích a cítí, jak se v jeho těle odehrává něco dramatického. Hůř se mu dýchalo, ruce se potily, možná trochu zčervenal. Marek si na něm ničeho nevšiml a pokračoval v hovoru o problémech své firmy.
Zdeněk se ale nemohl soustředit. Stále pokukoval k sousednímu stolu. Seděla tam, krásné dlouhé vlasy, štíhlou nohu přes nohu a usmívala se. Bože, jak ta se usmívala! Dával si pozor, aby si ničeho nevšimla. Kdo ví, co by si o něm myslela.
Marek se zeptal: „Posloucháš mě vůbec?“ „Promiň, jsem asi unaven.“ Všiml si toho, že se nesoustředil, pomyslel si Zdeněk. „Chceš už jít domů?“ „Ne, ne!“ vyhrkl rychle, až se sám lekl. Jak jí to jen sluší! Jak svůdně drží ruku u pusy, když si jemně podepírá hlavu... Pak pohledem klesal níž a prohlížel si její tělo... Napadlo ho chvilku, jak by asi vypadala, kdyby neměla šaty...
Ty myšlenky ho strašně vyplašily! Bože, na co to myslí? Je asi úchyl! Proboha, co to jen dělá? Proč se nemůže od toho pohledu odpoutat? Vždyť kouká na holku! No to snad ne.
Nasadil neutrální výraz a dál poslouchal, co mu Marek vypráví, snažil se, aby si nikdo ničeho nevšiml. Objednal si kávu. Když mu ji číšník přinášel, zdálo se mu, že ta neznámá dívka ho pozoruje a že se usmívá! Ne, to asi jen tak vypadalo... Ale teď znovu, no jistě, pozoruje ho, jen tak lehce a nenápadně. Je to možné? Marek si na chvilku odskočil a Zdeněk se rozhodl, že tomu přijde na kloub. Na neznámou dívku se zpříma podíval a čekal, co ona. Ona mu pohled opětovala, usmála se, ale pak sklopila zrak. Bože, ta je krásná! Má nádherné řasy a veliké, výrazné oči. Drží vidličku tak něžně..
Marek se znovu vracel ke stolu a Zdeněk si jasně uvědomil, že ho krásná dívka velmi přitahuje. A co víc, má pocit, že ani on jí není lhostejný. Chtěl by se s ní setkat jen tak ve dvou, popovídat si, seznámit se...
Co má dělat?
|
