3.1. Projevy homofobního obtěžování a šikany

Homofobní obtěžování a šikana mohou nabývat široké škály podob – od zdánlivě neproblematických vtipů na homosexualitu a komentování heterosexuality jako jediné možné až po otevřené fyzické násilí vůči konkrétním chlapcům a dívkám²². Je důležité si uvědomit, že tyto projevy jsou vzájemně provázané. Proto zlehčováním toho chování, které nepovažujeme za bezprostředně nebezpečné pro konkrétní osoby, otevíráme prostor pro vznik závažnějších projevů, které již vedou ke zřejmým negativním důsledkům a jen obtížně je můžeme odstraňovat. Z tohoto důvodu je nutné věnovat pozornost všem projevům homofobního obtěžování a šikany.

Projevy šikany můžeme obecně dělit ze tří hledisek – šikana verbální a fyzická, šikana přímá a nepřímá, šikana aktivní a pasivní²³. Tyto dimenze se kombinují a vytvářejí jednotlivé druhy chování, které nacházíme i v oblasti homofobní šikany.

Mezi projevy homofobního obtěžování a šikany řadíme:

• vtipy, obrázky, komentáře o homosexualitě, bisexualitě a transsexualitě (dále jen ne-heterosexualita), které jsou zesměšňující, znevažující nebo urážlivé a které nejsou směřovány na konkrétní osoby, tj. jsou neadresné, a tím vytvářejí celkově nepřátelskou atmosféru vůči homosexuálním, bisexuálním a transsexuálním lidem (dále jen ne-heterosexuální);
• verbální poznámky vůči konkrétním dívkám a chlapcům, které nemístně zdůrazňují jejich ne-heterosexualitu a jsou vůči nim zesměšňující či urážlivé;
• mimické výrazy, gesta, pohyby nebo obrázky používané vůči konkrétním dívkám a chlapcům, které nemístně zdůrazňují jejich ne-heterosexualitu;
• zasílání zesměšňujících či urážlivých e-mailů, sms či jiných vzkazů konkrétním ne-heterosexuálním dívkám a chlapcům;
• svlékání, intimní dotýkání či předstírání sexuálních pohybů vůči konkrétním ne-heterosexuálním dívkám a chlapcům;
• fyzické napadání konkrétních dívek a chlapců kvůli jejich ne-heterosexualitě;
• ignorování konkrétních dívek a chlapců kvůli jejich ne-heterosexualitě.

Všechny projevy homofobního obtěžování a šikany vycházejí z předsudků, tj. ze znevažování jiných než heterosexuálních lidí. Liší se však v tom, jak, vůči komu a s jakým cílem jsou používány. Rozlišit můžeme tři základní typy situací:

1. Otevřené negativní chování vůči lidem, kteří nejsou heterosexuální a projevují to. Jedná se o studující, kteří v kolektivu svoji sexuální orientaci sdělili, nebo o studující, o jejichž sexuální orientaci se kolektiv dozvěděl jiným způsobem (např. náhodným setkáním mimo školu).

2. Otevřené negativní chování vůči lidem, kteří podle kolektivu nejsou heterosexuální. Tito lidé nemusí být homosexuální, bisexuální či transsexuální nebo si to dosud neuvědomili nebo to nesdělili svému okolí. Kolektiv tak přesně neví, zda daný člověk je či není heterosexuální. Na základě dojmu, kterým daný člověk působí, však skupina jeho odlišnou sexuální orientaci předpokládá, a proto se k němu chová negativně (chování je obdobné jako v prvním případě).

3. Skupina zastává homofobní přesvědčení, že být homosexuální je špatné, a proto označením za gaye či lesbu lze druhým ublížit. Snaha ublížit je namířena na dívky a chlapce, kteří jsou v kolektivu neoblíbení (obvykle proto, že svým vzhledem a chováním nesplňují převládající nároky na femininitu a maskulinitu). Kolektiv jim dává své odmítání najevo tím, že je označuje za gaye a lesby, ačkoliv o jejich sexualitě ve skutečnosti nic neví a vlastně se o ni ani nejedná. Označení se používá s cílem druhého člověka ponížit.

Martin se na střední škole zamiloval do svého spolužáka Lukáše. Byla to pro něj nová zkušenost a dlouho si nevěděl se svými pocity rady. Byli s Lukášem dobří kamarádi, znali se už od základní školy, často se vídali i mimo školu, hráli ve stejném floorbalovém družstvu. Martin byl ve společnosti Lukáše rád, ale když si uvědomil své pocity, nebyl si jistý, jak se má chovat – bál se, aby to na něm Lukáš nepoznal. Lukáš si změny jeho chování všiml, a proto se ho ptal, jestli je na něj naštvaný nebo jaký jiný důvod jeho divné chování má. Martin se chvíli vykrucoval, ale nakonec to Lukášovi prozradil. Lukáš byl zaskočený a v následujících dnech se začal sám Martina stranit. Ve škole se začal stýkat s jinými kluky, už se spolu nevídali po škole, na floorbalu si dával pozor, aby se k Martinovi moc nepřiblížil, byl ostražitý, aby se ho nedotkl, a když se po tréninku sprchovali, vždy čekal, až Martin bude z koupelny pryč. Všichni se tak dlouho divili, co se mezi takovými kamarády stalo, až jim to Lukáš řekl. V tu chvíli se s Martinem přestali všichni spolužáci bavit a při každé příležitosti dělali na jeho homosexualitu posměšné poznámky.

Zda v žákovském kolektivu panují předsudky vůči jiným než heterosexuálním lidem, je patrné na používání homofobního jazyka. Jedná se o používání takových slov, spojení a obratů, v nichž se odrážejí negativní postoje vůči jiným než heterosexuálním lidem a celková nadřazenost heterosexuality.²⁴ Homofobní jazyk je převedením předsudků do každodenních interakcí. I kdyby předsudky nebyly použity vůči konkrétním žákům a žákyním, vzniká v jejich důsledku nepřátelské prostředí, v němž se mohou jednotliví chlapci a dívky cítit nepříjemně. Homofobní jazyk totiž vytváří v kolektivu normu odmítání homosexuality, případně i ostatních ne-heterosexuálních projevů. Takové klima je velice nepříjemné pro studující, kteří nejsou heterosexuální, ale i pro ty, kteří právě procházejí hledáním své sexuality.

Homofobní jazyk představují slova související s homosexualitou, která se používají k popisu aktivit, věcí nebo druhých lidí (bez přímé souvislosti se sexualitou) a která mají v daném kontextu negativní konotaci. Jedná se například o slova: teplouš, buzna, bukvice, homouš, teploušský, gayský²⁵. O významu takových slov je třeba se studujícími diskutovat, abychom zjistili, jak jim rozumí a zda je vnímají negativně (a tedy je používají v urážlivém smyslu). I v případě, že studující vnímají tato slova spíše v neutrálním významu, je důležité, aby si uvědomili, že jejich používáním zdůrazňují sexualitu i tam, kde není reálně podstatná, a mohou se nechtěně dotknout homosexuálních, bisexuálních a transsexuálních lidí.

Zdánlivě nepodstatné a nesmyslné spojování homosexuality s aktivitami či věcmi staví v žákovském kolektivu hranici mezi tím, co je „normální“ a co je „nenormální“. Běžně můžeme slyšet komentáře typu: „Balet je pro teplouše.“, „To je obchod jen pro lesby, tam nic dobrýho nemaj.“, „Podívej na ty barvy, růžová a fialová – ten graf je úplně gayskej.“

Homofobní obtěžování a šikana se projevují dlouhodobým používáním zesměšňujících a urážlivých verbálních poznámek, gest, mimiky, pohybů, vzkazů, fyzickými útoky a ignorováním žáků a žákyň, kteří nejsou heterosexuální nebo působí na své okolí málo maskulinně/femininně. Příčinou takového chování je přesvědčení, že heterosexualita je nadřazená všem ostatním variantám sexuality.

22. V zahraničí jsou dokonce známy i případy, kdy homofobní šikana skončila tragicky – ublížením s celoživotními psychickými a fyzickými následky, úmrtím či sebevraždou. U nás takové situace nejsou zdokumentovány (či medializovány), což však bohužel automaticky neznamená, že by v českých školách neexistovaly.
23. Kolář, 2001, str. 32.
24. Renold, 2002.
25. Slova, která odkazují za homosexualitu mužů, jsou podstatně četnější. Chlapci se tedy více než dívky setkávají s neustálým připomínáním, že „správný muž“ je heterosexuální. Tlak na chlapce, aby působili skutečně maskulinně, je tedy větší než tlak na dívky.