STUD, z.s.

Exkluzivní reportáž z finálového večera a ze zákulisí soutěže

Jiří Hromada, Gayčko, 19. 7. 2000

Vrcholem Týdne oslav desátého výročí g/l hnutí v ČR Duha nad Brnem byl bez pochyb finálový večer prestižní soutěže o titul Gay Man ČR 2000 v Laser Show Hall Boby centra 24. června 2000, tedy v den, kdy bylo přesně před 10 lety založeno SOHO - pořadatel této soutěže. Již od počátku bylo příprava tohoto večera obestřena různými nej. Přihlásil se největší počet kandidátů, a to pětadvacet, předkola se jich zúčastnilo sedmnáct (nejstarším kandidátem byl Stanislav HANAUER z Jihlavy - 40 let). Porota musela vybrat den předem v pátek jen deset nejlepších. Je nesporným faktem, že úroveň kandidátů byla o poznání vyšší, než tomu bylo minulý rok. Protože jsem se všemi trávil i celou dobu příprav, mohu se vyjádřit k jednotlivým finalistům i trochu více. Kromě estetických předností všech deset mladíků oplývalo i intelektem, všichni již měli outing za sebou (tudíž se letos žádné překvapení pro rodiče, známé apod. nekonalo a ani jeden z nich s přiznáním se svému okolí a blízkým neměl problémy. Jen tři z nich byli v době konání nezadáni, což je číslo, které v této soutěži nemá obdoby, což samo o sobě dokazuje posun za prošlých deset let.

GAY TOP TEN aneb deset nejsympatičtějších...

Finalistou s číslem 1 byl Beran Erik NYKL z Chrudimi (1975). Od počátku bylo jasné, že je horkým kandidátem na stupně nejvyšší (shodli se na tom i všichni jeho souputníci). Sám Erik nepřemýšlel předem nad tím, kdo vyhraje, přijel se spíš jen pobavit. Přihlásil se, protože zúčastnit se této události se mu zdálo lákavé a už s tou myšlenkou koketoval dříve. Jeho životním NEJ je oboustranně spokojený partnerský vztah, což dokladuje i svým životem, neboť se svým Bohdanem žije 2,5 roku. Kouzlo lásky vidí hlavně v tom, že se jeden pro druhého dokáže obětovat a rád! Ale jak už to tak bývá, občas se i v těch nejkvalitnějších vztazích a životech člověka objevují krize, a tak jsme se Erika zeptali, jak bojuje s depresemi? Jednou si někam zaleze a medituje, podruhé se problémy snaží řešit s partnerem. Za svou pěknou postavu vděčí sportu, neboť závodně hraje volejbal (byl členem medailového týmu z Gay Games 1998 a z Eurogames 2000), rád plave, jezdí na kole, chodí do fitnessu, potápí se. Na sledování dění kolem gay hnutí mu, stejně jako všem ostatním, moc času nezbývá, do Gayčka se také začte jen občas, oceňuje na něm spoustu informací, které nikde jinde nezíská. Jako volnou disciplínu zazpíval spolu se hrou na kytaru píseň Jantarová země, neboť je to jedna z těch písniček, které se mu osobně velmi líbí. Sám na sebe prozradil, že je v duši rarach, rád se směje, má rád pohyb a vychází s naprostou většinou lidí. (Mnohem více se o Erikovi dozvíte v exkluzivním rozhovoru v zářijovém Gayčku!)

Číslo 2 na klopě nosil Tomáš PEŠEK z Ústí nad Labem (1972), který všechny nepřehlédnutelně převyšoval pro změnu svou výškou 200 cm. Tomáš je kozoroh, dělá modeling a ani u něj není šance, neboť již tři měsíce chodí s Honzou. Jeho nejdelší vztah trval 2,5 roku, za což vděčí především vzájemné toleranci, pochopení a vůli být s druhým člověkem. Ve vztahu se podle něj nesmí zapomínat ani na psychickou a fyzickou přitažlivost. Věří na vztahy i věrnost, ale potvrzuje, že se s nimi moc v prostředí gayů nesetkává. Je to člověk, který má rád společnost lidí, sám vyhledává přímé a rovné lidi. Nezapomíná však ani na přírodu, pěstuje a trénuje dokonce nejen psy, ale i koně. Gay hnutí ho zajímá a hodně se o něm dozvídá právě z Gayčka. Nelitoval toho, že se na popud kamaráda přihlásil, neboť si tím dokázal, že je schopen překonat vnitřní nervozitu.

Prvním nezadaným sympaťákem byl v pořadí třetí Jakub KAPLAN z Olomouce (1980), i když je pravda, že jeho nejdelší partnerství vydrželo už rok, zatím ho bohužel potkávaly jen méně závazné vztahy. Ale ani Jakub není svatý a už se mu podařilo být nevěrným. Ale to není vše, co se nám o něm povedlo zjistit, zabrousili jsme i do oblasti, o které málokdo mluví nahlas: má totiž jeden velmi netradiční problém v sexu - je moc lechtivý, a to po celém těle. Seznamuje se mezi přáteli, neboť inzeráty pro něj dopadly vždy bezvýsledně. Jakub je také zvíře - tedy přesněji řečeno Býk. Na Gay Mana se přihlásil proto, aby si něco dokázal a prožil prima víkend, i když by se v budoucnu chtěl prosadit v modelingu. Jeho největší zálibou je tanec, je členem taneční skupiny Rytmus Olomouc a tanec nemohl chybět v jeho volné disciplíně, při které své kvality rozhodně prokázal. Ale má i jiné záliby, mezi kterými jistě zaujme ta, že rád spí (k tomu se redakce Gayčka tké připojuje jako k ušlechtilému koníčku). Více se o něm dozvíte na jeho osobní stránce www.mujweb.cz/www/kaplanjakub.

I čtvrtý - Mostečák Petr KONRÁD (1975) čeká na toho pravého. I na něj můžeme prozradit nějaké "veselé historky ze života". Je blázen do architektury, již dvakrát ji studoval. Poprvé to dotáhl do třetího ročníku, nyní však studuje opět první. Důvod? Prý kvůli sexu... Ten prý patří mezi jeho koníčky a zároveň přednosti kromě např. plavání, výstav, vážné a moderní hudby. Petr patří do další menšiny naší populace - nevlastní televizi. Ale aby to nevypadalo, že Petr je jen nějaký erotoman, tak nesmíme zapomenout, že hodnota žít pro něj znamená především mít vedle sebe partnera, pohodovou práci a také slušně ohodnocenou (což je dnes opravdu nezbytné). Byl vždy věrný, i když pravda, jeho nejdelší vztah vydržel kolem 3 měsíců. O registrovaném partnerství tvrdí, že to není špatná věc a možná, že by se nechal v budoucnu zaregistrovat. Na Gay Mana byl sice dotlačen přáteli, ale samozřejmě přišel vyhrát. Bylo na něm patrné, že život bere s nadhledem, neboť o sobě prohlásil, že ho baví ze sebe dělat šaška. Petr patří mezi zde nejzastoupenější hvězdné znamení - Beran. A jak se s Petrem seznámit? O žádné formě seznámení nemůže říct, že by byla pro něj vhodná, ale nejčastěji se seznamuje na akcích kluků ze serveru kluci.cz nebo v gay podnicích.

David ŠINKOVSKÝ z Podlesí (1976) s číslem 5 jistě zaujal svou výškou 169 cm jako nejmenší zájemce o titul Gay Man ČR. Ne nadarmo se říká, co je malé, to je roztomilé! I David má již rok vybráno a oproti jeho klukovi Borkovi prostě nikdo nemá šanci, což je jen dobře. Navíc oba spolu bydlí na zámku (nezní to jako pohádka?)! Co říká tento "malý" Lev o partnerství? Je důležité najít takovou symbiózu, aby partneři mohli jít společnou cestou, na které se budou navzájem podporovat. A že on touto cestou jde, dokazuje i jeho největší životní hodnota: to, že se oba mají v srdíčku... Mezi jeho největší koníčky patří tanec (nejčastější letošní záliba soutěžících), a proto si ho vybral i do volné disciplíny. Jeho tanec byl velmi kreativní a zajímavý, sám by jej nazval Šum nebo Pojď na to!, chtěl jím vyjádřit barevnost, která nás obklopuje, to, že život není jednotvárný, ale je v barvě duhy. A všechna čest, vymyslel jej týden před soutěží! "Svou" šumperskou skupinu scénického tance Exit divákům omylem představil jako Exitus, neboť takto jí členové říkají v žertu. Ale kromě tance rád maluje, měl doma osm sklípkanů, ale nyní má už jen jednoho, a nezapomíná ani na přírodu. Gayčko považuje za rozumný časopis, který není plný vyzývavosti a každý si tam něco najde, včetně třeba heterosexuálů a měly by jej podle něj odebírat i školy. Na sledování gay dění už mu moc času sice nezbývá, ale třeba takové registrované partnerství prý bez pochyb v budoucnu využije. Ostatní prý o něm říkají, že je mimino - navenek sice vypadá rozumně, ale třeba doma se chová opravdu jako velké mimino, o které je nutné pořád se starat...

Nejkontroverznější postavou tohoto ročníku byl šestý kandidát Martin KARLÍK z Tísku nedaleko Ostravy (1980), který puritány překvapil volbou volné disciplíny - stripem. Ale to jen odpovídá jeho naturelu. V současné době je nezadaný a jeho nejdelší vztah trval tři měsíce. Krátkost těchto vztahů prý má však jediný důvod - všichni od něj utíkají kvůli sexu. Sám se označuje za sexuálního maniaka a potřeba sexu je u něj vyšší, než tomu je u ostatních lidí. Sice je faktem, že nejdůležitější pro něj je, jaký je partner v posteli, ale ještě nikdy nebyl nevěrný. Jakmile si najde kluka, zůstává mu věrný a nikdy nedal popud k rozchodu on. Registrované partnerství by využil a je i pro adopci dětí. Z jeho chování je velmi výraznou vlastností zvýšená sebedůvěra, ale Martin v mnohém dokáže jako Ryba překvapit. Věří si dokonce natolik, že tvrdí, že nemá žádné deprese ("Život se má žít na plné pecky, tak proč deprese?"). Líbí se mu poezie, jeho oblíbený autor je Shakespeare, rád poslouchá dechovku (!), nejdůležitější vlastností pro něj je tolerance. Je velmi upřímný, někdy až nepříjemně přímý (sám o sobě ví, že je někdy až moc výstřední, což mnohé hned odradí), seznamuje se přímo, žádné další formy seznamování neuznává. O své citové orientaci ví od 14 let, kdy prožil i první sexuální zážitek. Outing řešil s rodiči u psychiatra, ale dnes je vše okay. Kouzlo lásky podle něj spočívá v tom, když si dva lidé mohou věřit, když jsou k sobě tolerantní - do určitých mezí (jen k nevěře tolerance nepatří) a nevěří na lásku na první pohled, nebo't ti dva se musejí více poznat na to, aby byli schopni vytvořit kvalitní partnerský svazek. Má rád romantiku (např. vana obklopená svíčkami a k tomu pěkná hudba), ale když není, tak mu nechybí. A plně jeho životnímu stylu odpovídá jeho věta: "Žiju ze dne na den, nic si neplánuju!"

Šťastnou sedmičku si vylosoval "Pražák jako Brno" a Blíženec Petr HROZEK (1978). Měl asi nejzajímavější motivaci přihlášení se do soutěže, neboť prý nedávno poznal Vláďu Hrubého, který mu řekl, že by se sem hodil, tak to Petr dva měsíce zvažoval a nakonec poslal přihlášku. Sám se označuje za človíčka, který chce bavit ostatní (www.kluci.cz/docs/lucifer21), a proto přišel i sem před ostatní, kteří jsou stejní a mají stejné problémy. Za poslední dva měsíce si vyřešil vícero věcí - našel si bezvadného partnera Vaška, pomocí knihy Gay historie doma provedl úspěšný outing a s ním pokračoval i u mnohých známých. Čeká ho to akorát ještě u otce, kterého již dlouho neviděl a nechtěl mu to říkat po telefonu. Petr měl složité dětství kvůli rozvodu rodičů a zažil ještě jedno velké zklamání, a tak si to vynahrazuje tím, že se snaží bavit ostatní, a pak, jak dodal, sám doma brečí. V depkách mu pomáhá jeho partner nebo lidé, co má rád a na ty má zatím štěstí. Největší hodnotou v životě je pro něj mít partnera, který by s ním vydržel vše dobré i to zlé. A proto se už těší na registrované partnerství ("Když si můžeme dát na SPZ za 10 000 Kč jméno Ewing Oil, tak proč nemůžeme mít registrované partnerství, které je mnohem důležitější...?"). Sám ho využije pokud možno co nejdříve, protože chce mít partnera "uvázaného u nohy" a starat se o něj. Ale za pozornost stojí jeden fakt - poprvé v historii Gay Mana ČR měl soutěžící s sebou jako spoluúčinkujícího známou osobnost. Ve volné disciplíně, za kterou si vybral pokec, si povídal s Michaelem BERANEM, hlavním mladým hrdinou z Hřebejkových Pelíšků. Je sice pravdou, že jeho přítomnost nedokázal Petr moc zužitkovat ve svůj prospěch, ale i přesto je to oceněníhodné. Zavolal mu těsně před soutěží, jestli by s ním nechtěl vystoupit na této akci, a to aniž by Michael věděl o jeho citové orientaci. Ten to bez rozpaků přijal a sám na místě přiznal, že nemá důvod pro rozpaky, neboť trému má jako na kterékoli jiné akci a proti gayům rozhodně nic nemá, naopak ho velmi potěšilo, že mu to o sobě Petr řekl.

Osmičkou byl Petr PÁCAL z Příbrami (1972), který neuvedl jen jedno své znamení, ale hned tři - Panna, Myš, Olivovník. Petr už soutěžil v Boby centru v roce 1998, a protože to tu zná a bylo to super, tak se letos přihlásil znovu. Než o něm cokoli prozradíme, je nezbytné vyzdvihnout jednu věc: v době, kdy čtete tyto řádky, má za sebou již deset let (!) se svým partnerem Lubošem, čemuž je potřeba vzdát opravdu hold, a poté, co to prozradil na molu Boby centra, dočkal se od diváků bouřlivého potlesku! A jaký má recept na partnerství? Mezi partnery musí panovat maximální pochopení, porozumění a nesmí chybět ani důvěra, neboť ta je hodně důležitá. Kouzlo lásky tkví v tom, že se člověk má o koho opřít a podělit se o své radosti i starosti. Ale i jemu se nevyhýbají občas deprese, s těmi mu pomáhá partner, když zrovna není poblíž, tak přátelé, nebo si vyjde do přírody či si pustí nějakou dobrou komedii (nejraději má Někdo to rád horké). A co by řekl o sobě? Je upovídaný, tedy kromě obdobných extrémních akcí jako tato soutěž. Někdy je až moc upřímný. Přítel mu občas vyčítá, že by se až moc rozdal, neumí říkat ne. Gay dění sleduje, registrované partnerství určitě využije a podporuje ho jako nutnost, pro pochopení ostatních. Podle našeho soudu měl nejoriginálnější volnou disciplínu. Předvedl taneční scénu na počest izraelské zpěvačky Ofra Hazy, která letos zemřela v Tel Avivu na následky AIDS. Scénka začínala pohledem na izraelskou vlajku s iniciály zpěvačky a červenou stužkou, za kterou byl Petr ve vojenské uniformě pískové barvy (Izrael - vojenský stát, kde je vojna povinná pro každého a písek symbolizuje tuto geografickou oblast). Ofra Haza ho uchvacuje již několik let a naprosto ho příjemně šokovalo, když slyšel její píseň z pohádky Princ egyptský, kde část zpívá i česky (nazpívala totiž osmnáct verzí).

Devátým a předposledním kandidátem byl Roman KRNÁČ z Ostravy - Poruby (1971). Je Rak a tanec je nejen jeho největší zálibou, ale dokonce ho má i jako profesi. Učí totiž na taneční škole, a to byl také jeden z jeho popudů, proč se přihlásil, neboť svou účast považoval z jakési zadostiučinění, poukázání na to, že gayové jsou normální. Pokud jej někdo bude posuzovat podle toho, koho si bere do postele, nikoli podle jeho schopností, tak potom je to především problém toho druhého člověka. O Romanově orientaci ví jen rodiče starších dětí, které učí, ale nebojí se negativní reakce ani od ostatních, neboť si myslí, že to, co dělá, dělá správně. Ačkoli nemá moc čas, činnost gay hnutí se snaží sledovat, chodí do gay společnosti, ale třeba gay časopis si koupí jen, když ho zaujme obálka. Gayčko se mu líbí víc než Soháčko, neboť tam mu některé věci připadaly jako "znouzecnost". Roman je člověk sice trochu ostýchavý, ale ve své práci sebejistý (nestydí se za to, co umí), jinak je hodně romantický, upřímný (a upřímnosti si váží) a tvrdohlavý. Vztahy považuje za věc osudu, jeho nejdelší vztah trval pět let, nyní má již přes dva měsíce partnera nového. V partnerství zaleží na toleranci, nesmí se tam dělat naschvály a partneři by podle něj neměli být naprosto stejní, protože velmi zakrátko si už vlastně nemají co říct. V seznamování nebyl nikdy ten, který se první pokoušel o kontakt, a nemá rád inzeráty (nikdy žádného nevyužil). Na deprese nepoužívá hudbu, neboť té má z práce dost, ale pomáhají mu třeba domácí práce a uklízení (!). Ale to není poslední Romanova vlastnost, která překvapí, mezi jeho koníčky patří např. šití. Dětem ze školy navrhuje kostýmy, rád vaří, rád se obléká, rád plave, jezdí na kole a miluje pohádky!

V tom ho musel potěšit Martin STRMISKA z Prahy (1977), který top ten gay sympatie završil a hlavně si jako volnou disciplínu vybral píseň z překrásné české pohádky Tři oříšky pro Popelku od Ivety Bartošové. Přihlásil se na popud svého přítele Jirky, se kterým už prožil dva roky, a to díky vzájemné toleranci, akceptaci toho druhého (i když pravda vždy to nejde), ale hodnotu lásky vidí v tom, když vedle sebe člověk může mít někoho blízkého, který ho bere takového, jaký je, a může mu cokoli říct. Zatímco Roman Krnáč oceňoval fotky v Gayčku, Martinovi přijdou celkově jako mizerné, dobré se mu zdají články a vůbec celková koncepce časopisu. Na gay dění moc času nemá, ale je rozhodně pro registrované partnerství a hodlá ho využít, i když přiznává, že to není jen o tom, aby to ti dva měli na papíře. A jak sebe Martin charakterizoval? Kromě toho, že je Beran, tak je to strašný prevít, zvenku anděl, uvnitř ďábel (čemuž jeho přítel vesele přitakával).